HORY 2010 (Hochficht)

21. února 2010 v 22:18 | George |  SOCIAL LIFE
Dnes hodnotící VRBOVEC. Účast téměř povinná. Bohužel školní povinnosti mě nutí přijít až v 18.30 hod.

Fotodokumentace:


Nový odkaz



Lyžovat jsem začal jako úplně malý kluk a docela jasně si pamatuji na první kopeček, který jsem sjel se dvěma prkýnky na nohou. Díky svému tátovi (sportovnímu instruktorovi), dostával jsem se téměř až do dospělosti pravidelně na hory, a díky jeho umu a sobě vlastní pílí osvojil jsem si základy techniky jízdy na takové úrovní, abych mohl naučit lyžovat své děti. Když začaly být děti samostatné a doprovod otce již nebyl žádoucí, moje dovednosti na mnoho let ustrnuly. Nelyžoval jsem.

Pozvání Tomáše Z. mě zaujalo natolik, že jsem velmi stál o to, abych s ním mohl vyrazit a ujasnit si, co vlastně dovedu. Po souhlasném ano, moji Jany, se víkendový pobyt na horách mohl stát realitou

Doufal jsem, že s lyžováním to bude stejné jako s plaváním a jízdou na kole. To se nezapomíná. Výbavu jsem si zamluvil v půjčovně, ale nakonec mi synové půjčili všechno, co jsem potřeboval. S neodzkoušenými věcmi do hor jsem se cítil nejistý, a s tímto pocitem jsem dne 19.2.2010 sedal do auta a přemýšlel, co bude. Za dvě minuty osm, společně s Ondrou a Monikou, vcházím do rybí restaurace v Nové Peci, právě v okamžiku, kdy se na stříbrném tácu podává výběr z ryb. Delikatesy krásně voní a malá princeznička Stelinka si ukazuje, co do pusinky. Ze široké nabídky dávám jednoznačně přednost kapru s křenem. U stolu si ujasňuji, kdo že si to do hor jede protáhnout kostru. Vidím samé sympaťáky a krásné víly, a tak si dávám ještě jednu desítku Budvaru. Začátek je dobrý.

Dobré je taky ubytování. Splňuje to, co každý lyžník ocení. Oheň v kamnech se nemusí udržovat, teplá voda teče kdykoliv po otočení kohoutku a WC není daleko a v zimě. Spím s Láďou, který nechrápe, nekope a neruší. Před tím, než oko zahmouřím, sleduji rej postav, které koštují nejenom poživatiny, ale i dobré víno.

Jak se ráno dovídám, někteří měli opravdu výdrž, a nějakým spaním čas nemařili. Ondra projevil dokonalé organizační schopnosti a jsem rád, že především díky jemu už po osmé sedáme auta a jedeme do lyžařského centra Hochficht. Čipová permanentka na dva dny za 56 € umožňuje hladký průchod turniketem, provázky jsou již zapomenutou minulostí. První jízda vzhůru ve společnosti Ondry, Moniky, Honzy a Tomáše R. už v 8.50 hod. mi dává zapomenout na problémy všedního dne, a když boty správně zaklapnou do vázání, a já se spustím dolů, libuji si v přídělu adrenalinu. Lyže sedí jak ulité, vázání nevypíná, nikde nic netlačí a nepíchá. Ondra nás postupně zasvěcuje do jednotlivých sjezdařských drah a postupně projíždíme celé středisko.

Střídání sjezdovek během dne, to je něco, co vůbec neznám. Tady lyžování nemůže přestat bavit! Postupně zvyšuji rychlost jízdy, a říkám si - to není sen. Rovný, tvrdý povrch umožňuje větší sjezdovou rychlost, která při dobré viditelnosti a malém počtu lyžařů není za hranicí zvýšeného rizika. Lyžování, díky pokroku, se stává snadnějším a elegantnějším. Zdá se mi, že absence boulí a větší plynulost jízdy nezatěžuje tak svaly, žádný pocit vyčerpanosti nepociťuji, a to si velmi často dopřávám sjezdovku bez zastavení.

Vlastně se zastavuji až na oběd, ve velkokapacitní restauraci, kde velká miska husté gulášové polévky s houskou stojí 4 €. Čas na vydechnutí jsem už potřeboval, navíc, helma neměla uzávěry a mně foukalo na hlavu, a taky jsem cítil, že bude dobré se trochu ohřát. Všeho se mi dostalo. Odpoledne pak ztrácím Ondru s Tomášem a nalézám Terezku, Janu, Klárku a Láďu, s kterými objevuji nové sjezdovky. Přestává foukat a mrznout, a jezdí se o poznání lépe. Výše uvedení pohodáři se nerozmýšlí zajít na svařák a to se to potom jezdí. Na ubytování se vracím s Tomášem Z. Cesta je pozoruhodná tím, že sedadlo vzadu je spací, kdo na něm sedí, usíná; poznávám objekt, který jsem navštívil téměř před dvaceti lety. I kostel se změnil, z rozvalin povstal, a teď zase slouží věcem nebeským.

V chatě je taky ticho jako v kostele, všichni spí. Deficit spánku a pobyt na čerstvém vzduchu ukolébal i ty největší divochy. Hodinka na zotavení a všichni jsou znovu na nohou. Jde se na večeři. Rybí orgie začínají úderem osmé. Včerejší kapřík mě uspokojil, v sobotu dávám přednost bílému (kuřecímu) masu. Pozornost organizátora v podobě malé štamprličky rozehřeje, jídlo zasytí a pivo uspokojí. Na žádné velké veselí to dnes nevypadá. Kulturní program - to byly volné skoky do sněhu v podání Ládi a Honzy. Večerní zdvořilostní konverzace a jde se spát.

Nedělní ráno přináší změnu, počet běžkařů se nečekaně rozšiřuje. Příroda je mocná čarodějka a zaúřadovala právě v ten nejméně vhodný okamžik. Logistické zabezpečení čeká těžká zkouška. Chybí Ondrův tah na branku, než konečně vyjedeme, uplyne ve Vltavě hodně vody. Naštěstí se mě to netýká, lyže mám v boxu, sluníčko pokukuje, jsou - 4 C, bezvětří. V Hochfichtu, jak po opuštění auta zjišťuji, tak dokonalé počasí sice není, ale každou minutou se lepší. Stejně tak jak jízdní dovednosti. Postupem času se před turnikety dělají fronty, čeká se ale tak 5 minut, to je maximum. Po sobotní skutečnosti se nerozpakujeme dát si svařák, a udělat pár památečných fotek. Počasí se lepší každým okamžikem, otepluje se a tak zkoumám, kde odvětrat kalhoty i bundu. Zasloužený polední odpočinek mi vlil novou energii do žil a poslední jízdy jezdím jak o život. Je skoro jasno, bezvětří, ideální podmínky pro lyžování.
Kolem třetí společně s ostatními končím, po vložení karty do automatu jsou mi vyplaceny 2 €, které ale směňuji na další svařák, ve čtyři se převlékám na chatě, po půl páté sedám do auta k Ondrovi a Monice, a po třech hodinách klidné jízdy, v půl osmé, jsem doma. Volba trasy byla geniální, u Zbraslavi hlásí dopravní komplikace, D1 byla bez většího provozu, volně průjezdná.

Co dodat. Víkend jsem si užil. S Terezkou jsme na sebe udělali kuk a řekli si: to je dobře, že se zase vidíme. Mám výjimečnou možnost pozorovat téměř všechny tety při péči o Stelu. Ta pětiletá může být reklamou pro nový babyboom. Obdivoval jsem Janu H., která hned první den sama samotinká, vydala se do zdejších hor na běžkách. Poprvé v životě. Gratuluji. Poznal jsem taky temperamentní Klárku, která jezdí jak ďábel, v klidu neposedí, protože ji to čerti nedovolí. O tom, že Jana F., horalka od Přimdy, umí dobře lyžovat jsem nepochyboval, překvapily Monika s Terezkou - hezky jezdí, rychlost přijde sama. Velká škoda, že jsem neviděl Tomáše, na jehož dravý styl jsem se moc těšil. Nebyli jsme si souzeni. Společnou jízdu jsem nezažil ani s Markétou a Martinou, v lyžařském jim to moc sluší. S mým snowborďáckým oblečení postpuberťáka jsme ale neladili. Marcelu H. jsem nejenom neslyšel, ba ani moc neviděl. Potěšili jsme se ale navzájem, když jsme si řekli, jací jsme dobří! Marcela na běžkách jako jediná vyjela i to, kde ostatní sundávali lyže. Jednoduše napsáno, každý si to užil.

Speciální poděkování patří Ondrovi za to, že mě ani jednou nevyděsil při jízdě z Prahy a zpět, Tomášovi pak za organizaci a pozvání. Je to jeho zásluha, že jsem mohl jet.

Ahoj na vycházce dne 13. 3. 2010, Sázavě, ALPSKÉ VODĚ 2010, přechodu Malé Fatry, výstupu na Triglav a dalších zatím neplánovaných akcích.
George

PS: Měl jsem takový pocit, že některým chybí strašně málo, aby jeli ALPSKOU VODU 2010 taky. Tímto, všechny ještě jednou zvu, ale neváhejte! Místa nabízím už i anglofonním.

Vše o alpské vodě 2010 (tuto stránku jsem doplnil - 17.2.2010 o aktuální seznam účastníků; provedenou platbou se vyjadřuje souhlas s prohlášením o účasti).

Přátelé a kamarádi Scotta B. mají poslední možnost říci tomuto frajerovi dne 26. února (pátek) ve 20.00 hod. v Corrida Baru (Budečská ul. č.p. 18) ČUS (česky ahoj).
Spojení: metrem A, Náměstí Míru, tramvaj 10, 16 (zastávka Šumavská); v noci 57, 59 (Jana Masaryka).
Žijící legenda, kamarád a vodák, který se nebál sjezdu rozvodněné Sázavy ani Vavřineckého potoka odlétá do Argentiny. Na této párty by bylo škoda nebýt. Všichni jsou zváni!


 

41 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Petr B¤ Petr B¤ | 22. února 2010 v 15:11

Pro zájemce o videodokumentaci z procházky Polabím (záběry mažoreťáka v akci) zveřejňuji adresu http://taken.webz.cz/movies/MOV01623.MPG

2 George George | Web | 22. února 2010 v 21:41

Konečně další svatba. Více informací na: http://fajnofky.blog.cz/1002/jak-se-z-pecek-stanou-pebecka
I pravé mažoretky budou, žádné náhražky. Blahopřeji! To bude jiní video.

3 siminni siminni | Web | 23. února 2010 v 20:45

Byla to paráda... :)
Posílám odkaz na fotky - http://picasaweb.google.cz/siminnixx/HochfichtIII192122010#

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama