Zázrak na Malé Fatře

6. září 2010 v 1:50 | George |  OPEN TRIPS

Fotodokumentace George:

Lukáš Z.

Marcela H.

Malá Fatra
(Malá Fatra za ideálního počasí)

ÚVODEM
Můj obdiv patří všem účastníkům. Byli jste úžasní už jenom proto, že jste našli odvahu se přihlásit a odjet. Ne každý to dokázal.

Hluboce smekám nad výkony, které jste podali a vůbec není rozhodující, zda jste pokořili všechny vrcholy - Velký Rozsutec, Kriváň, Stoh a Suchý. Mám radost z toho, že si nikdo neudělal žádný úraz a snad i ztráty materiální a duchovní nebyly tak strašné. Zážitkově to bylo silné, a proto téměř nezapomenutelné.

Již teď oznamuji, že při 35. výročí mého vyhoštění ze SR tento pochod, pro nekojící matky a muže, kteří v té době nebudou povoláni do zbraně nebo jiné služby, ZOPAKUJI!

KOHO JSEM POTKAL
Když jsem dnes ráno (6.9.2010) viděl modrou oblohu posetou bílými mráčky, píchlo mě u srdce. Pak jsem na žižkovské zastávce potkal Anežku C. a začal ji vyprávět o přechodu Malé Fatry. Slzičkám, které při výstupu na Sněžku (Czech Fuji) před lety jako účastnice nočního pochodu za východem slunce a třídenní hřebenovky prolila, se už jen smála. Byla jen zvědavá, zda se našel někdo stejně tak naivní, a nechal se ukolébat rčením, když to ujde moje Jana, ujde to každý/každá.

O CHUTI A MOŽNOSTECH
S přibývajícími roky člověk pomýšlí už jen na delikatesy. Krkonoše se mi letos, v čase 30. výročí vyhoštění ze Slovenska zdály málo a tak už vloni padla volba na Slovensko. V některém článku jsem napsal, že Roháče by byly nejkrásnější, ale představa bivaku 40 lidí na hřebeni pohřbila tuto ideu. Bylo nutno vzít za vděk přechod Malé Fatry, která za trochu lepšího počasí, než jsme měli letos my, patří opravdu ke skvostům pohodové turistiky. Nádherné výhledy, úzká pěšinka vinoucí se po hřebeni a možnost přenocovat v nadmořské výšce 1400 m, tomu se nedá ubránit.

PROČ NA MALOU FATRU?
Chtěl jsem se pochlubit tím, jak jsem trávil volný čas během studií v nedaleké Žilině. Malá Fatra, to byla dokonalá citovka. Stačilo nasednout na vlak nebo na autobus a odjet do krásných hor v okolí. Tenkrát se tu ještě hodně vzpomínalo na Janošíka a partyzány, bačové na salaších dávali pocestným na ochutnání své produkty a běda těm, co chtěli platil nebo odmítli nabídnuté. Těm prvním, si páni stád řekli o cenu, jakou devizoví turisté platili v pražském Alkronu, na ty druhé poštvali psy. A učení, to šlo v překrásném žilinském okolí téměř samo, stačilo vzít deku, vystoupat na stráň s hodnotným výhledem, a kochat se okolím. Stránky složitých formulací se pak ukládaly do paměti téměř bezbolestně.

O VYHOŠTĚNÍ A NÁVRATECH
Leč je tomu 30 let, co jsem byl nucen sbalit si svých pět švestek a opustit tento ráj. Od té doby téměř pravidelně podlehnu volání a znovu zatoužím dýchat rajský vzduch. Ne vše je mi však souzeno na první pokus. Dodnes nevím, jak chutná šampaňské na vrcholu Gerlachu.

ZPĚT DO REALITY
23 postelí na Chatě pod Chlebom jsem obsadil téměř okamžitě po vyhlášení termínu, další místa pak do 14 před odjezdem. Počet 40 účastníků nebyl zvolen náhodně. Tento počet umožnil nejefektivnější rozložení platby smluvního autobusu a otevřel dveře na Kolibu i Chatu pod Chlebom. Bylo dobře, že neodjeli Ti, co nebyli zcela fit nebo přehodnotili své schopnosti. Teď jsem rád, že jsem některým zájemcům cestu rozmluvil (např. Michal R.). Na druhé straně by bylo zajímavé sledovat osud těch, kterým moc nechybělo aby podlehli sladkým svodům a mámení.

SLOVO DOSTÁVÁ STATISTIKA
Přechodu se mělo zúčastnit 42 horalů a horalek. Z Prahy odjelo 37 účastníků. Klárka L. (nemoc), Jarda Ch. (pochybnosti), Iva H. (vážné důvody), David a Andy (nemoc) svoji účast odřekli. K vlaku se nedostavil i Ben G. (Americe nelze nikdy věřit), naopak odjel Lukáš. Z., který měl přistoupit až v Žilině. Honza Š., který se přihlásil v pátek ráno, zaplatil 500 Kč. Usoudil jsem, že každý na tom vydělá 250 Kč (Honza ušetřil 250 Kč, Klárka a Jarda dostanou dne 7. 9. 2010 ve Vrbovci po 250 Kč).

POČASÍ A VIDITELNOST
Sobotní ráno nevypadalo špatně, bylo relativně teplo, téměř bezvětří. Při příchodu do sedla Medzirosutce byla viditelnost fantastická, pohled na zasněžené Vysoké Tatry impozantní. Postupem času přišel však déšť a viditelnost klesla pod 200 m. Občas bylo vidět jen od tyče k tyči.

V neděli ráno v 6.00 hod. po budíčku pršelo. Při odchodu z chaty už jen mžilo, pak přestalo. Foukal velmi silný nárazový vítr. Kolem 13.00 hod. v nadmořské výšce 1100 m už byla zmenšená oblačnost, občas sluníčko, teplo.

ZKRATKY
Pěšina značená žlutou značkou, která po vrstevnici obchází Stoh, to byla hotová bahenní lázeň. Původně jsem tady nechtěl jít, ale učitelé školy, kteří tady právě prošli s dvaceti dětmi, tvrdili, že se to dá. Ano, průchozí to bylo, ale nemít pohorky, polobotky tam utopím.
Zkratka pod Suchým měla být obtížně průchozí z důvodu vývratů stromů. Ti, co tudy prošli, si na nic mimořádného nestěžovali. Cestu oproti hřebenovce si zkrátili o 50 minut.

HOTEL DIERY - KOLIBA
Bleskově obsloužit 37 lidí a jednotlivě je zkasírovat není žádná hračka. Dobře jsem se najedl, napil i vy……….., umyl a učesal. Do soutěsek jsem vyrazil v té nejlepší možné formě.

CHATY NA MALÉ FATŘE
Chata pod Chlebom (sobota). Co bylo slíbeno, bylo splněno. S nabídkou jídel i jejich kvalitou jsem byl spokojen. Žádný luxus nikdo nemohl čekat, nějaká ta myška na půdě, to je realita. Odvážní a usměvaví si vylobbovali i možnost přespání v bufetu. Byl jsem rád, že snídaně se podávala už od 6.30 hod. Nezaznamenal jsem žádný problém. Sotva jsem oči zavřel, spal jsem jak poleno.

Na Chatu pod Suchým (neděle) jsem s Janou dorazil v době, kdy už většina měla objednáno, někteří již byli najedeni a pouze rozjímali. Krb vesele plápolal a místní kočka, přítulka, se tulila ke každému, kdo o to stál. Dobře najeden a napojen, s čistými ponožkami se mi odtud dobře odcházelo.

Bezejmenná krčma v Nezbudské Lúčce.
Díky za pivo a kofolu od nových účastníků. Vypito bylo s chutí a vděkem. Tady mi už bylo víc jak  dobře. Nádraží bylo na dohled a 24 účastníků nemělo problém.

CESTA VLAKEM
Na jednání s průvodčími, jak říká Láďa S., mám školy. Pan průvodčí byl v Praze trochu mimo. Kdyby bylo po jeho, ještě teď řešíme počty lehátek a obsazení jednotlivých kupé. Sebekriticky přiznávám, že ani já jsem organizaci nástupu do vlaku nezvládl. Příště dám na slova své Janu a zapomenu na své know how. Taky děkuji, všem, že jsem nemusel řešit přesuny jednotlivých spáčů a nikoho extra přikrývat. Jak jsem tak pozoroval, moc chyb při vzájemném mixu pohlaví jsem neudělal a Petr B., naštěstí, zůstal v Praze na peronu. Tím bylo zajištěno dodržení nočního klidu a minimálního zpoždění.

Příchodu jeho a dalších členů expedice do Afriky na peron hl. nádraží v Praze si moc vážím, jen škoda, že jeho nová kamarádka se k nám už nemohla přidat.

Cestou tam jsem se trochu bál, myslel jsem na to, aby všechno klaplo a nevznikla žádná mimořádná situace. V duchu jsem si přehrál  všechny možné situace a teprve když jsem se ujistil, že vše je zajištěné, usnul jsem.

SMLUVNÍ AUTOBUS
Zajištění přes internet, žádný problém.

TEST pro ÚČASTNÍKY
Připravil jsem 40 otázek k otestování zájemců. Nahodilé otázky vázající se ke Slovensku a turistice všeobecně, měly ukázat, kdo nejlepší. Bylo mi ctí si ťuknout s vítězi, tedy s Tomášem, Hankou a Marcelou. Vážím si jich. Jak těžké byly otázky, se můžeš přesvědčit ZDE. Původně jsem myslel, že udělám rozbor odpovědí, ale komu by se chtělo nosit kilo papíru navíc. Nejvíce mě potěšily odpovědi o dvacátém výročí. Bylo krásné jak chata v době testování ztichla a intelektuální aktivita vzrostla.

ZAŽITKY
Byly silné. Nejdříve výstup soutěskami, kde voda smáčela nevědomé. Bohužel šli jsme za těmi, kteří si prošli vodní lázeň. Moje Jana se po absolvování ledové sprchy musela téměř komplet převléknout, ostatní si v mokrém užili až do deště.

Na Chatu pod Chlebom v sobotu v podvečer došli všichni (někteří až téměř za setmění s čelovkami na hlavách).

První den jsem se svoji Janou šel 9 hodin (9,00 - 18.00 hod.), plánovaně jsme nešli na Velký Rozsutec a Stoh. Cca 6 hodin jsme šli v dešti. Naštěstí vítr nebyl silný. Zpočátku jsem hledal vhodné místo pro došlap, pak jsem ztratil smysl pro cit a šlápnutí do kaluže mi nečinilo problém. Boty Hanwag s kombinací s ponožkami icebreaker mi udržely nohy v suchu. Pod pláštěnkou jsem měl jen moirové tričko. Díky neustálému pohybu mi zima (převážně) nebyla.

Druhý den jsme neopustili červenou značku. Za 8 hodin (8.00 - 16.00 hod.) jsme byli ve Strečně, včetně hodinové zastávky v Chatě pod Suchým.

Celkem jsem asi pětkrát padnul na zadek, jednou na koleno. Tělo vydrželo, jedna hůlka ne.

Malá Fatra 2010


ZÁZRAK
Přijde mi jako zázračné, že se nikomu nic nestalo. Terén byl opravdu těžký, počasí nevlídné, účastníci rozptýlení po dlouhém hřebenu. Díky patří všem, co dodávali slabším oporu a přesvědčení, že nocleh prvního dne a Strečno dne druhého není daleko. Viděl jsem v akci Jirrika, Lukáše a Emila, svých vůdčích rolí se zhostili na jedničku. O tom, co se dělo na špici se mi může jen zdát. Podle zamilovaných pohledů a úsměvů to muselo být úchvatné, plné vzájemného porozumění.

DEN POTÉ
V zásadě mě nic nebolí, netrpím spavostí a jsem šťastný, že se to většině účastníků líbilo. Je ještě moc brzy napsat, co bude dál. Mám několik typů na další expedice pro každého (open trip), ale po pravdě musím napsat, že při počtu 30 - 40 účastníků musí být akce dokonale připravena.
Nemůžu si dovolit hazard. Tento přechod s odstupem času vyhodnotím jako riskantní. S takovými kamarády a kamarády kamarádů to byl ale báječný víkend, taková malá dovolená, relax a ráj.

EPILOG A NĚCO NAVÍC
  • Snad jediný Lukáš Z. se vykoupal, přesně podle itineráře v potoce pod Starým hradem a jako první zaslal odkazy na své foto.
  • Nováčci nezlobili, situaci nekomplikovali, byli vstřícní a nekonfliktní. Takové rád pozvu na další výlet. Určitě na vánoční procházku noční Prahou.
  • Suchá sauna, mrskání větvičkami a pití čaje těch, co se dostali zavčasu do Žiliny, vytvořilo legendu, které je snadné uvěřit.
  • Jana H. se přišla potěšit a podělit o nedělní zážitky do kupé, kde jsme rozebírali události posledních dvou dnů. Její vyprávění znělo jako pohádka. Během několika minut jejího povídání jsem usnul. Zdálo se mi o horolezcích, kamarádech Kateřiny Bl. To nebyli žádní gaučáci, ale silní, svěží chlapi. Už se na ně moc těším.
  • Lucka s Markétkou měly cestou zpět jedinou starost - o jídelní vůz. Zda je uspokojila nabídka sortimentu vlakového prodavače, jsem se už nedozvěděl, spaly jak zařezané.
  • Fotky z výletu jsem dal do Picasa téměř bez výběru, po návratu už jsem neměl sílu na jejich úpravu.
  • Petr K. mi pogratuloval ke krásnému víkendovému přechodu. Ze stránek konvikt.blog.cz zjistil, že dne 7. 9. 2010 plánuji ve Vrbovci projednávat výstup na Triglav. Raději se zastaví a trochu mě usměrní a pohlídá, aby se z bleskové expedice nestal zájezd pro 40 nešťastníků, kteří podlehnou mámení, a pak budou vyžadovat sneseni na zádech z vrcholu. Pokud máš ale opravdový zájem, a jsi silnější než já, přijď si promluvit s opravdovým horským vůdcem.
  • Omluvenku z hodnotícího setkání ve Vrbovci má zatím jen Lucka S.
  • Pro Pražáky je konzumace burčáku lékem na hlavu i údy. S jeho sílou jsem na Fatru a odjel a taky se spokojeně vrátil. Již po páté budu úřadovat dne 7.9.2010 ve Vrbovci. Naštěstí dnes žádné zálohy nevybírám, tak můžeš přijít kdy uznáš za vhodné.
SPECIÁLNÍ PODĚKOVÁNÍ
Nebýt moji Jany, nikam by se nejelo! Je to opět jen a jen její zásluha, že jsem zase vytáhl paty z Prahy. Těžko se to vysvětluje singls a všem mladým, perspektivním, kteří to pochopí až časem (pokud vůbec někdy). Jano, dík! Už teď se nemohu dočkat líbačky s Tebou na vrcholech Fatry v ROCE 2015.

George

PS: A co Triglav? Účastníci se mohou zítra, t.j. 7.9.2010 přihlásit ve Vrbovci. Nikdo slabší než jsem já, ale jet nemůže!

VAVŘINECKÝ POTOK
Již jsem zaplatil za sebe a svoji Janu sjezd VAVŘINECKÉHO POTOKA DO TOUŠIC s CK CVOK (NEDĚLE -17.10.2010), kód zájezdu: 2992, cena: 2 x 690 Kč, kdo se chce nalodit s námi - napíše do poznámky objednávky KONVIKT.
Pavel N. hledá háčka.
 

39 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama