Triglav (s volama)

4. října 2010 v 6:45 | George |  OPEN TRIPS
POZOR NOVÉ:

Foto od Péti:

Fotodokumentace z Vrbovce (5.10.2010)

Dne 5. října se koná vrcholový Vrbovec. Vzhledem k důležitým povinnostem (nejedná se o školu) přijdu až před sedmou!!!

Kompletní fotodokumentace - bez výběru - časem zredukuji počet snímků!


Foto od Emila:


Triglav, to byla velká výzva. Původní termín jsem musel odložit a po pravdě napsáno, prospělo to dobru věci. Tíhu zodpovědnosti za přepravu převzal iniciativní Petr K., který pozval svého kamaráda Dana. Tímto se mi hodně ulevilo a stačilo jen respektovat pokyny k dopravě. Odjezd byl trochu netradičně naplánován z Čerčan, ale to pro ty, kteří chtějí dosáhnout vrcholu, to nebyla žádná překážka. V Čerčanech, kam jsme přijeli v půldruhé ráno z Prahy hl. nádraží, se nás celkem sešlo osm. Petr K. a Dan P. s vypůjčeným autem, a roztoužilí zájemci o vrchol, Petra B., Markéta A., Gábina, Tomáš Z., Emil N. a moje maličkost. Podmínka účasti byla jasná, nikdo nesmí být slabší než já. Dalo se čekat, že Petr vybere obtížnou trasu, a kdyby bylo slabších několik, narušovalo by to program. Absolutní priorita, to nebylo dobytí vrcholu, ale šťastný společný návrat.

Svoji výbavu jsem doplnil novými hůlkami s nově provedeným nastavením délek jednotlivých segmentů a čepicí do větru. Od syna jsem si zapůjčil camel bag a vlněné ponožky. Pečlivě jsem propočítal počet namazaných dalamánků a zvážil vzetí všech dalších dobrot s sebou. Nakonec jsem byl rád, že mi moje Jana poskytla jeden ze svých seznamů na dvoudenní výlet.
Samozřejmě, některé věci jsem nesl zbytečně. Například ručník, pláštěnku, jedno náhradní triko, lehký svetřík, náhradní brýle a kulich. Z léků jsem využil jen hořčík a prášek na spaní. Pochvalu dostaly tři sety ponožek a hlavně stříkadlo na nohy zabraňující tvorbě otlaků a puchýřů. Nohy opravdu nezlobily, a to byly poznamenané bolístkami ze Sněžky a z dovolené, kde naběhaly nějaký ten kilometr s kolečkem písku a kamení. V pátek, kdy jsem obíhal obchody pro zajištění proviantu, bolely jak sviňa.
Na nějaké páteční poležení nebylo ani pomyšlení, bylo potřeba zabalit a hlavně nic důležitého nezapomenout. Svoji výbavu jsem porovnal s věcmi seznamu zaslaným Emilem a věděl jsem, že jediné na čem můžu ušetřit je spacák - vzal jsem si jen vložku do spacáku a dobře jsem udělal.

Cesta z Čerčan probíhala idylicky až do páté hodiny ranní, kdy Petr K. prohlásil, že potřebuje vystřídat. Významně se díval na mě, řidiče amerického auta, a protože všichni dělali, jako že se jich to netýká, usadil jsem se za volat. Z instruktáže nebylo nic, doteď nevím, jak se houká, řadí zpátečka, upravují zpětná zrcátka a zatahují okýnka. Na pokyn: "Jeď", jsem zařadil a plynule se rozjel, bohužel se zataženou ruční brzdou. Díky Tomášovi došlo ještě včas ke korekci a díky Danovi jsem nikam z dálnice předčasně neuhnul. Cca 180 km (do Vilachu), za dvě hodinky, považuji při striktním dodržení však příkazových značek (časté úseky 50 km/hod.) za úspěch. Za použití dálnice platím jakých si 9,5 €. Vyhlídková noční cesta nikomu potěšení neposkytla a tak se mi ulevilo, že na zpáteční cestě střídal Dan. Sice se plynule nerozjel, moc toho neviděl, a jakou rychlostí jel, jsem pro změnu zase neviděl já.

V sobotu 2. října 2010 je zataženo, mlhavo, relativně teplo. Na parkovišti před hotelem se parkovat přes noc nesmí, a tak se jede hledat jiné parkoviště. Ukazatelé navádí za obec, a to je první změna plánu. Na můj dotaz ohledně možností parkování, se mi dostává jasná odpověď od domorodce, kterému jsem se snažil vnutit autíčko na dvoreček - doleva, do kopce. Po chvilce dojíždíme k parkovišti, kde se pasou koně, ale cesta dál pokračuje za závorou, do lesů. Za 10 € mladá závorářka zdvihne závoru a nám je dovoleno pokračovat vzhůru nekonečnými serpentinami, až do nadmořské výšky 1100 m, kde po maličkém bloudění parkujeme a můžeme se konečně připravit na cestu. Lehká snídaně, převléknout, vyprázdnit se, vyrazit. V 9.30 hod. po rozbité cestě začíná stoupání do hor. Již za 10 minut sundávám první vrstvu, vzápětí druhou. Nakonec po celé dva dny jdu jen v tričku. Do výšky cca 1800 m je mlhavo, nad 2000 m jasno. Zpočátku jsou svačinky časté, užívám si přívod vody camelbagu a dopřávám si lahůdek svých i nabízených. Zázračně rychle nabranou výšku ale ztrácíme sestupem do sedel a pak znovu vzhůru a vzhůru k vrcholům. Naštěstí je na co se koukat, vždyť počasí je téměř ideální. Již při výstupu na Sněžku jsem usoudil, že si nemohu nechat vnutit tempo mladších, kterým není žádný výstup dost těžký. V duchu jsem si vzpomínal na vyprávění žilinských partyzánů. Vyprávěli, že přesuny děl na hřebeny Fatry dokázali zajistit jedině volové (a pak lidé, ale to je jiná kapitola). A mí společnicí takoví byli. Mladí a táhnoucí. Zpočátku s ostychem, pak otevřeně jsem jim tak říkal. Myslím, že to brali. Vždy jsem byl ale rád, když jsem je viděl, jak čekají.

TRIGLAV


Výstupy miluji. Moje krev vyžaduje hodně kyslíku a já ji ho maximálně dopřádám. Jednoduše napsáno, potřebuji zhluboka dýchat a po čase se vydýchat. Navíc, což asi mnohým uniklo, šlo se mi výborně, takže jsem neklel a snad i neztratil smysl pro humor. Páteční puchýře se nerozvinuly, jen bylo třeba větrat. To že chlapi se dívají ženským do výstřihů je skoro normální, ale že někdo sleduje můj poklopec? Na to se budu muset přeptat.

A Triglav je již na dohled. Specialistů na čtení z mapy je ve skupině několik a já jsem se zařekl, že do toho nebudu mluvit. Nechal jsem se vést a stále jsem slyšel o změně plánované trasy. Nespíme na Triglavském domě, ale na Planice (2401).

TRIGLAV


Je to tu krásné i s tureckými záchody, které se zalévají konví. Co by taky člověk za 22 € chtěl. Pražské pochutiny zajídám zelňačkou s masem, kterou zapíjím jedním iontovým nápojem z plechovky. Emil odchází na kutě jako první, Tomáš usíná s plechovkou v ruce u stolu, ale i já s dalšími už v devět ležíme na kavalci. Místnost s cca 20 posteli je čistá a útulná. Usínám, když se začíná mluvit o dětských letech. Lepší pohádky na spaní jsem nemohl slyšet. Na minutu přesně o půlnoci se ale budím, a tak se jdu podívat na nebe, je jasno. Až na Dana nikdo nechrápe a protože není na dostřel, jdu si vylovit prášek na spaní. Po chvíli se mi už zdají jen krásné sny.

Neděle
Budím se jako doma úderem šesté. Chvíli se protahuji a zjišťuji, že mě nic nebolí. Jdu se zeptat i druhých, zda to cítí stejně. Nespokojeně mručí a tak se jdu přebalit, nasnídat a fotit východ slunce. Je jasno, údolí jsou zalita mlhou, je bezvětří, ranní pohoda. Triglav, zdá se na dosah. Před sedmou jsem již v ložnici důraznější a zabírá to. Chápu, že večer v posteli si toho někteří měli hodně co říci, ale to byl jejich problém. Já mám dnes svůj vrcholový den a už bych nejraději stoupal. Této rozkoše se mi dostane až v půl deváté, po čaji a kávě. Slavný fotograf mi ještě u snídaně udělá fotku na první stránku světoznámých novin, a já vyfotím každého, kdo má zájem. Někteří však tuto nabídku odmítají s odkazem, že nejsou dostatečně nalíčeni a tudíž přitažliví. Netřeba všemu věřit.
TRIGLAV

Vystoupat na Triglav za ideálního počasí není problém. Jak jsem viděl, dokáží to i děti. V jedné třetině výstupu balím hůlky do baťohu a v ten okamžik ztrácím jistotu chůze. Jsem pak vděčný za každé železo, a když už mám úvazek, jistím se. K nezaplacení bylo, že v půjčovně Hanibal (Praha, Korunní ulice) jsem si úvazek vyzkoušel a všechna hejblata nastavil na svoji velikost. Gábina pak zkontrolovala, zda všechno je OK, a já jsem pak byl v relativním klidu. Na většině úseků se jistím jen jednou karabinou. Největším problém jsem měl s nezajištěným úsekem, který byl zasněžen. Ještě štěstí, že nefoukal vítr, to bych jej musel přeplazit. Námrazky a led totiž nemám rád ani v nížině.

Jsem moc rád, že jsem na vrcholu a užívám si to. Společné foto od náhodných poutníků a pak již na nic nečekat a dolů. Sníh i led povolil, sestupuje se stejnou cestou po železech, opět k chatě Planice. Jiné sestupové cesty z vrcholu Triglavu jsou zasněžené a méně jištěné - tudíž nebezpečné.Tuto změnu vítám a vůbec mně nevadí, že v jednu hodinu stojím zase u chaty, kterou jsem ráno opustil. Až taky si sundávám úvazek a v prvním družstvu sestupuji směrem k Sedmi jezerům. Jde se mi moc dobře, vždyť já už byl na vrcholu!

Zatímco jiní obědvají a své útroby prolévají na chatě, já s Emilem a Gabinou rozvážně sestupujeme překrásnou cestou. Samozřejmě, že taky obědváme, měníme ponožky a hlavně se kocháme úžasnými scenériemi vrcholových partií. Netrvá dlouho a po tomto potřebném odpočinku nás dochází rychlonohá pětka. Při následném stoupání mi Petr dělá takové nabídky, že mi až oči vychází z důlků. Být mladá, pohledná, nezadaná, nebránila bych se. Naštěstí jsme si to rychle vysvětlili a pak jsme "rychle" vystoupali do dalšího sedla a k dalším výhledům.

Tak krásný sestup jsem ani ve snu nečekal. Jen nízká oblačnost a zjištění, že mi z baťohu kape voda, mi trochu kazí radostné myšlenky. Vody jsem snad půllitru z camelbagu zachránil, s tím se dalo do konce tury vyjít. To Emil přišel o rukavici na věky věkoucí. Sklouzla mu na Triglavu po sněhu a časem se promění v prach.

I zbytek cesty jdu jako poslední, před sebou chvílemi vidím jen Emila a Gábinu. Také nespěchají, na rozdíl od volů, kteří jen táhnou a nesvačí. Po sestupu do oblasti lesů se odpojuje Petr, který se spěchá trochu prospat před sedmihodinovou cestou domů. K autu se dostávám za úplné tmy při svitu čelovky. Jemně mží. Samozřejmě jsem rád, že jsem u cíle, ale totálně vyčerpaný nejsem, i když pro mě to znamenalo 11,5 hod. chodecké aktivity ve vysokohorském terénu a posledních 6 hodin bez přestávky.

Je přesně osm hodin večer co se budí Petr. Je potřeba se převléknout do čistého, voňavého, a přiměřeně pojíst. Cílová prémie od Emila je nepřekonatelná, ovocný kompot v plechovce nemá chybu. To si musím pamatovat pro příště.

Tady se sluší poděkovat Petrovi K. za vše, co udělal pro realizaci expedice Triglav 2010, Gábině za prověrku způsobilosti úvazku k vrcholovému výstupu a Emilovi za povzbuzení a doprovod při konečném (nekonečném) klesání. Všichni byli fajn. Nadopovaný Tomáš snad chytil druhou mízu a po skalách hopsal jak tatranský kamzík, Markéta se rozplývala nad impozantními štíty a v duchu jistě snila o urostlých horolezcích. Není jediná, Kačka B. by ji určitě dala užitečné rady jak na ně. Taky děkuji Petře B. za to, že mě nehonila a v klidu nechávala vydýchat. Dan P. musí být tvrdý drsňák. Držet krok s Petrem K. to není žádná sranda. Zda spolu soutěží nevím, a protože jsou v jiné věkové kategorii, nechávalo mě to klidným.

Je čas vzpomenout Ivetu R., které jsem křivdil, když jsem ji nutil, aby při výstupu na Gerlach zrychlila. Teď sám vím, že to je při výstupu trvajícím delší dobu téměř nemožné. Iveto, promiň. Pro neznalé, tenkrát jsem na vrchol Gerlachu nevystoupil, ale nasmál jsem se dosyta.

Loučení probíhalo v několika fázích. Nejdříve jsme se museli rozloučit s Petrem K., který nás vysadil před čerčanským nádražím (3,30 hod), pak s Petrou B., pro kterou přijel manžel a naložili i Markétu A. Na hl. nádraží se oddělili Tomáš a Gábina. S Danem, který trochu kulhal, jsem společně došel na tramvaj. Se slovy, tak někdy příště, jsem se s ním rozešel. Zatím co on jel do Košíř, já jel na druhou stranu na Žižkov.

Myšlenky uspořádat výstup na Triglav v roce 2011 se nevzdávám. Samozřejmě po odlišných trasách a v jiných časových intervalech. Takovou krásu by měli mít možnost vidět všichni.
Letos jsem si vrcholů už užil. Teď je čas ponořit se do vod Vavřineckého potoka. Nezapomeň 17. října 2010. Je krásné se mít na co těšit (Objednávka).

George

PS: Celou dobu cesty zpět jsem těšil na kachnu podávanou u nás doma na stříbrném tácu, stole ozdobeném svíčkami a připravenou orosenou Plzní.
Nevím proč, ale uvěřil jsem Petrovi K., že v neděli to bude pohodička, u auta budu za pár hodin chůze a kolem deváté již večeřím v Praze. Hold tohle mu nevyšlo. Já mu přesto ještě jednou děkuji!

Původně jsem myslel, že zdolávat Triglav se vydáme jen v případě předpovědi dobrého počasí. Nebylo tomu tak. Petr K., jednoduše napsáno, odjet musel......

Původně jsem byl přesvědčen, že camel bag je poškozen. Zdá se, že tomu tak není. Špatně byl uzavřen napouštěcí uzávěr.
 

78 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Peťa Peťa | 5. října 2010 v 9:32

Fotky vystavim asi zitra, tak vydrzte.

2 George George | Web | 5. října 2010 v 14:38

Už teď se těším!

3 Zahrádka Zahrádka | E-mail | 5. října 2010 v 16:08

Na mé fotky také prosím trpělivost i když silně pochybuji, že budou lepší než ty, které jsem měl možnost doposud spatřit.
Povedli se Vám!
T.

4 Monika Monika | 6. října 2010 v 15:21

Nádhera...zase jednou klika na počasí!

5 Péťa Péťa | 6. října 2010 v 17:23

http://fajnofky.rajce.idnes.cz/vystup_na_Triglav_2864_m.n.m./

fotky ode mě

6 George George | Web | 6. října 2010 v 18:56

Péťo, odkaz jsem již dal na úvod článku TRIGLAV. Už teď se těším na povídání na Tvém blogu.

7 Péťa Péťa | 7. října 2010 v 23:55

http://fajnofky.blog.cz/1010/vystup-na-triglav-2865-m-n-m

8 George George | Web | 8. října 2010 v 12:49

Moc mě těší, že moje maličkost byla téměř srovnatelná s úžasným Triglavem a v Tvém báječném cestopisu se ji dostalo hodně místa. Ještě větší radost mám ale ze zjištění, že já jsem si uložil do paměti jen silné zážitky a radostné vzpomínky. O neskutečné únavě, v mém případě, nemůže být ani řeč. Právě se připravuji na cestu k Dyji, mé americké auto je již natankováno a rozechvěno radostným očekáváním dalších dobrodružství. 17.10.2010 (neděle) si jej za malý obolus, po sjetí Vavřineckého potoka, můžeš vyzkoušet. Jen připomínám, v klobouku se širokou střechou se jezdí v dešti lépe.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama